Ohlédnutí za školou v přírodě

Má na čele jizvu tajemnou,
ta ho chrání mocí kouzelnou.
Harry hůlkou mávne,
všechna kouzla zvládne.
Když už je těch kouzel moc,
Brumbál přijde na pomoc.
Nebojte se, děti, půjdem spolu,
navštívíme bradavickou školu…

V pondělí 5. září je u školy docela šrumec. Hodně z nás tu má rodiče nebo příbuzné. Dnes nemáme na zádech aktovku, ale batůžek.  A v ruce kufr nebo tašku. Ještě je třeba vyřídit poslední nutné náležitosti, a pak už jen pusa s rodiči a nastupujeme do autobusů.  V 8 hodin ráno vyrážíme směr Malá Morávka, hotel Neptun.

Co tam? Na školu v přírodě. Všichni jsme plni očekávání, napětí, jaká asi bude? Co nás čeká? S kým se tam setkáme? Naučíme se kouzlit? Co si vykouzlíme?

Na některé otázky jsme dostali odpověď hned po příjezdu. Každý obdržel dopis z Bradavic, bohužel ne soví poštou, jak by se mohlo očekávat, ale z rukou kouzelnice profesorky McGonagallové. Tam se dověděl, zda byl do bradavické školy přijat, či ne.

Z některých tváří šlo lehce přečíst zklamání, že přijetí je jen podmínečné. Ale ne na dlouho. Když prokážeme naše znalosti z dějin čar a kouzel, tedy znalosti z filmů a knížek o Harry Potterovi, půjdeme si k moudrému klobouku i my. Samozřejmě, že jsme to všichni zvládli!

Pak už netrpělivě sledujeme, do které z pěti kolejí nás zařadí mluvící kouzelný klobouk.

A tak to všechno začalo…

Prožili jsme týden plný nejen her, kouzel, soutěží a učení. Při každé činnosti jsme bojovali tělem i duší, abychom získali co nejvíc bodů pro svou kolej a získali nakonec Ohnivý pohár.  Dokázali jsme, že umíme pracovat v týmu, pomáhat si. Pohár jsme nakonec všichni společnými silami vybojovali, převzali si jej přímo od pana ředitele profesora Brumbála a teď je vystaven na čestném místě ve škole.

Vzájemná podpora panovala i při noční stezce odvahy. Ta byla opravdu kouzelná. Hůlky, které jsme si vyrobili hned první den, se nám hodili, když jsme měli vyčarovat patrona nebo chytit Zlatonku 😉

Ve čtvrtek jsme se svezli na kolotoči. Tedy ne na opravdovém, ale všichni jsme si vystřídali stanoviště paních učitelek a postupně získávali nebo si opakovali znalosti čtení map a turistických značek, šifer, či zvířecích stop, vázali uzle a zkoušeli si ošetřování drobných poranění, poznávali přírodniny. Odpoledne bylo už odpočinkové. Každý si vybral sportovní činnost dle svého zájmu. Někteří hráli hry, co se v bradavické škole naučili, došlo i na famfrpál s košťaty. Bylo nutné načerpat síly, jak na večerní pyžamový karneval, tak na pátý, závěrečný den.

V pátek ráno jsme si o něco přivstali, abychom dobalili poslední věci a hned po snídani jsme odjeli autobusem na Ovčárnu.  Odtud jsme se vydali po naučné stezce Bílé Opavy do Karlovy Studánky. Nejprve jsme šli všichni společně. Cestou jsme se pak rozdělili na dvě skupiny. Čtvrťáci a páťáci si zvolili náročnější žlutou trasu, museli překonat obtížnější překážky. I když nejsme všichni zdatní turisté, nikdo neprotestoval, nikdo si na nic nestěžoval. Odměnou nám byl pohled na nádhernou přírodu. Ten byl navíc umocněn i sluníčkem, které často vykouklo z mraků. Ostatně počasí nám přálo celý týden!

A těch fotek, co jsme každý den domů posílali.

Pak už nás čekaly jen nákupy suvenýrů v Karlově Studánce, procházka po lázních, ochutnávka léčivého pramene a cesta domů.

Všichni účastníci zvládli týdenní odloučení od svých blízkých na výbornou. I když je pravda, že večer, už v postýlkách, někdy došlo i na slzičky. Tím se potvrdilo to staré známé přísloví Všude dobře, doma nejlíp.